Ve slavnostním dokumentu Církev a společnost, jehož koncepci jsem připravoval ve věroučné komisi k 100. výročí CČSH, je církev pojata jako společenství, které se "s uznáním obrací ke svému prvnímu patriarchovi Karlu Farskému a k dalším zakladatelům, duchovním i laikům, kteří možnost založit novou církev realizovali, i ke generacím jejich nástupců, kteří zprostředkovávali poznání Boha v Kristu Ježíši až do naší doby."1 V Biografickém slovníku Církve českoslo-venské husitské, připraveném Martinem Jindrou a Marcelem Sladkowskim, vidím vyjádření právě takové úcty.