Studie tematizuje vybrané prvky Nietzscheho kritiky křesťanství a ukazuje, v jakých aspektech mohou být přínosem teologické reflexi. V první části věnuje pozornost myšlence smrti Boha, kterou zasazuje do dobového kontextu a interpretuje její dopady na oblast ontologie, epistemologie a etiky.
Poté se zaměřuje na Nietzscheho svébytný postoj k Ježíši Kristu, apoštolu Pavlovi a křesťanství obecně. Závěr studie z pozice Nietzscheho kritiky zpochybňuje oprávněnost odmítání tělesnosti, hmotného světa a pozemského života z křesťanských pozic.
Ukazuje situovanost křesťanských ctností a ptá se po pohnutkách, které věřící vedou k jejich dodržování. Vybízí k otevřenosti vůči přezkoumávání a reinterpretaci věroučných článků a přehodnocení oprávněnosti morálních stanovisek, aby mohlo křesťanství zůstat relevantní pro současné společenské směřování.