Abstrakt
Článek pojednává o specifickém období v teologii Zdeňka Trtíka ve vztahu k pojmu Duch Kristův. Tento pojem je důležitý nejen pro něj, ale pro celou tradici Církve československé husitské obecně.
Zaměřuje se na období zlomu v uvažování o Duchu Kristově, které je jednak ovlivněno Trtíkovým personalistickým obratem a dále obratem ve víře od racionalismu směrem k osobní zkušenosti setkání se Vzkříšeným. Tento zlom se zajímavým způsobem projevil v Trtíkově dvoudílném Komentáři k věrouce Aloise Spisara tím, že Duch Kristův se zde téměř naprosto pojmově nevyskytuje, ačkoli je obsahově přítomen.
Přitom jeho obsah zde ještě není zcela ostře zařaditelný do období "před a po". Studie se této otázce věnuje prostřednictvím sond do dvou témat, která jsou pro pojetí Ducha Kristova v Trtíkově teologii důležitá.
Prvním tématem je Duch Kristův jako obsah Písma, Kristus sám přítomný ve víře mocí Ducha svatého s vazbou na svobodu svědomí, další důležitý princip tradice CČSH. Druhým tématem je Kristova přítomnost ve svátosti Večeře Páně.
Trtíkův přístup, použitý v Komentáři, je dán do souvislosti s mladšími i pozdějšími Trtíkovými texty, aby byl jasněji pozorovatelný vývoj tohoto konceptu. Cílem článku je prozkoumání nezmapovaného období Trtíkovy teologie Ducha Kristova, ovšem i s ohledem na možný pojmový aparát nezatížený tímto konfesním pojmem, který by mohl být užitečný v ekumenickém dialogu.