Kniha otevírá otázku, co je exilová poezie, a zda představuje podobně významnou oblast jako milostná či přírodní lyrika. Složitý a proměnlivý fenomén exilu sleduje na příkladech literárních textů od antiky do současnosti, věnuje pozornost významným autorům, kteří ovlivnili diskurz exilu od Ovidia přes Goetha a Baudelaira až po myslitele a básníky 20. století jako Adorno nebo Saint-John Perse.
Na pozadí poetiky exilu se zabývá českými básníky, kteří odešli ze své země po komunistickém puči v roce 1948 a výrazně se podíleli na literatuře psané v zahraničí. Na básních Ivana Blatného, Milady Součkové, Ivana Diviše či Petra Krále ukazuje kontinuitu i proměny západní tradice a obraznosti exilu.
Kniha vyšla v české a anglické verzi.