Autorka se zamýšlí nad vhodností či nevhodností užívání adaptovaných českých literárních textů ve výuce češtiny pro cizince, a to na úrovni A2 dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Dospívá k názoru, že neadaptovaný text daleko lépe působí i na emoční strunu studentů a vytváří u nich skutečný estetická zážitek.