Abstrakt
Příspěvek se soustředí na reakci členských států EU, zejména České republiky, na vypuknutí pandemie nemoci covid-19 na jaře letošního roku, která spočívala v zavedení opatření, jež omezovala volný pohyb osob, ať už se jednalo o znovuzavedení hraničních kontrol, zákazy vstupu či opuštění země či o celonárodní karanténu spočívající ve vnitrostátním omezení svobody pohybu a pobytu občanů s poukazem na epidemiologickou situaci a kategorický požadavek ochrany veřejného zdraví. Příspěvek bude analyzovat evropskou právní úpravu na počátku pandemie, která s událostí srovnatelného rozsahu nepočítala, a podívá se kriticky na praktickou realizaci omezujících opatření ze strany členských států i tichou akceptaci národních opatření a následné pragmatické potvrzení existujícího stavu ze strany Evropské komise.
Závěrem si autor klade otázku, zda současná pandemie přispěje v budoucnu k lepšímu zvládání krizových situací souvisejících s infekčními onemocněními v rámci EU.