Židé v hradbách, Židé na hradbách, Židé před branami. Vztah židovského obyvatelstva v českých zemích k městskému opevnění ve středověku a v raném novověku
Abstrakt
Příspěvek popisuje vztah židovského obyvatelstva v českých zemích k městským hradbám na základě výpovědi písemných pramenů křesťanských i židovských, ale také pramenů hmotných, respektive jejich toponym. Souvislost mezi Židy a hradbami nacházíme již ve vrcholném středověku, kdy panovník stanovil příslušným židovským obcím povinnost finančně přispívat na stavbu či údržbu městských hradeb.
Za neobvyklé pak můžeme považovat povolení použít židovské náhrobky na zpevnění hradeb. Přestože Židé měli zakázáno nosit zbraně a nemohli plnit vojenskou službu, vztahovala se na ně povinnost zajištění strážní služby na hradbách a to nejen finančními příspěvky, ale i osobně, v případě obléhání Židé vykonávali opevňovací práce.
Hradby také vymezovaly vnitřní urbánní prostor k životu a podnikání a otázka umístění židovské čtvrti těsně u městské zdi mohly vyvolávat u křesťanského obyvatelstva obavy o bezpečnost hradeb. Hradby měly i symbolickou funkci, představovaly sociální dělicí linii v případě těch měst, odkud byli Židé vypovězeni a jejich vstup "do prostoru za hradbami" byl zakázán.
S tím také souvisí výskyt toponyma "Židovská brána" (např. Brno, Olomouc, Hustopeče, Holešov, Kroměříž, Boskovice), čímž může být míněna brána v městském opevnění jako vstupní prostor do města, ale také do ghetta.