Abstrakt
Církevní otcové zdůrazňují důležitost páté prosby otčenáše mezi ostatními prosbami této modlitby Páně. Jedná se o jedinou modlitbu, která vyžaduje, aby modlící člověk sám udělal něco pro to, aby mohl být vyslyšen. Článek sleduje latinskou patristickou tradici od Tertuliána přes Cypriána, Ambrože, Chromatia a Jeronýma k Augustinovi, který vytváří etalon pro další latinskou tradici chápání této prosby.
Hlavní patrističtí autoři kladou modlitbu Páně do kontextu křtu, neboť se jedná o modlitbu pokřtěných křesťanů. To zvláště platí pro prosbu o odpuštění hříchů, které křesťan obdržel ve křtu a které se obnovuje každý den.