Jedním z hlavních aspektů globalizace je téměř bezbřehé šíření informací na sociálních sítích a v internetovém prostoru. Klasické poslání zpravodajských serverů a tomu odpovídající práva na šíření a přístup k informacím čelí bezprecedentním situacím, kdy se široká veřejnost stává obětí mnoha zájmových skupin využívajících internetové zpravodajské portály různého charakteru.
Takto zpřístupněné informace bývají často uvedeny pod názvem, jenž má vzbudit u čtenáře dojem senzace, přičemž jsou většinou postaveny na pochybných až zcela vyfabulovaných zdrojích; někdy se v šak snaží svou formou napodobovat seriózní prameny informací. Na sociálních sítích není výjimkou ani robotická propaganda s potenciálem manipulovat veřejné mínění.
Zprávy různého charakteru se bezprecedentní rychlostí dostávají k neomezenému počtu recipientů. Negativní stránka globalizace spojená s usnadněním přístupu k informacím širokému okruhu adresátů proto s sebou nese snadnější sdílení dezinformací a tzv. fake news, jejichž závažnost se pohybuje od drobných zásahů do osobnostních práv až po jejich funkci jako nástroje hybridní války.
Příspěvek si z těchto důvodů klade za cíl otevřít diskusi v rámci tohoto tématu. Zamýšlí se nad tím, zda je potřeba právní regulace v dané oblasti a pokud ano, jakou formou ji uchopit.
Klade si otázku, jestli jsou zavedené obecné mechanismy dostačující, nebo zda je potřeba zavést zvláštní právní rámec, přičemž se rovněž ohlíží do zahraničí. Neopomíná ani konstruktivně zmínit nebezpečí inherentně spojené s jakýmikoliv případnými zásahy v rovině svobody projevu.