V pozdních ságách o Islanďanech vystupují staré ženy zpravidla v roli čarodějnic. Nejedná se o čarodějnice pohádkového typu - v ságách tyto ženy nebydlí v tajemných chaloupkách, ale mají své místo ve společnosti jako matky či pěstounky významných i méně významných mužů, jimž svými kouzly pomáhají.
Přesto se však jejich magie nachází na pomezí lidského a nadpřirozeného světa a ony samy působí jako zprostředkovatelky kontaktu mezi oběma světy. V tomto kontextu je zajímavé, že jejich protivníky jsou v příbězích psanci, kteří se také nacházejí na pomezí lidské společnosti a divočiny.
Kapitola se věnuje spojitosti mezi těmito dvěma typy postav a významu liminální pozice čarodějnic pro intepretaci jejich role v textech.