Tato studie je snahou aplikovat Deleuzeho a Guattariho teorii hladkého a rýhovaného na fenomen dřevěných obytných staveb, které jsou budovány v regionu Beskyd od poloviny 13. století až po 19. století a které se do historie lidové architektury vepsaly jako roubenky. Záměrem je poukázat na to, že roubenky, právě tak jako veškerá lidová architektura a lidové umění vůbec, náleží hladkému, a toto hladké s postupem času jen velmi těžko vzdoruje rýhovaným tendencím.
Vlastním cílem studie je načrtnout naději, jež může být v lidové tvorbě ukryta, pro náš ostře rýhovaný svět.