Významným aspektem komunikační konvence v kulturních jazycích je stylové rozvrstvení jazykových prostředků na pozadí dichotomie spisovnost - nespisovnost. Postupně upadající úroveň kultury řeči v současné češtině ukazuje, že ztráta schopnosti a ochoty mluvčích uplatňovat spisovnou variantu jazyka nejen v písemném projevu, ale také v aktivní mluvní praxi, v dostatečně širokém okruhu mluvních situací, vede ke ztrátě citlivosti mluvčích pro rozlišování jazykových vrstev a vhodných variant jazykového chování.
Příspěvek shrnuje hlavní příčiny tohoto stavu.