Tento text se zabývá vyjasněním metafyzického rámce, do něhož je zasazena marxistická pedagogika. Interpretuje Marxovu analýzu cirkulu produkce a reprodukce a ukazuje, že Marxovo úsilí o emancipaci člověka zůstává nenaplněno, resp. ústí do totálního ovládání člověka.
Konečně je do tohoto rámce zasazena marxistická pedagogika. Je třeba vidět, že samotný koncept ideologie v otázce po totalitních ideologiích předpokládá již specifickou metafyziku, totiž metafyziku představujícího subjektu a subjektu představ-idejí.
V této metafyzice je obsaženo rozhodnutí ohledně lidskosti člověka i světskosti světa v základním smyslu před-mětu a zpředmětnění. Jak je porozuměno člověku v jeho lidskosti? Není pod politickým hávem ideologií (totalitárních i jiných) zakryta hlubší společná půda, jak měl naznačit již náš poukaz k metafyzice subjektu? Pokud vzdělání a výchova má v evropské tradici povahu přivádění člověka k jeho lidskosti, je v každém pojetí vzdělání implikováno specifické pojetí člověka.
A pokud opět k člověku patří podstatně nejen to, že je objektem ve světě, ale též "subjektem pro svět" (Husserl), vyrůstá každé takové pojetí z korelace člověka a světa. A právě na předpoklady proměny člověka a světa ve 20. století se chceme blíže podívat.