Abstrakt
Nedávná akvizice Muzea umění v Olomouci, album Babyluna (1952), má velký význam nejen v rámci tvorby básníka a výtvarníka Jiřího Koláře (1914-2002), ale i ve smyslu inovativního přístupu k tvorbě na pomezí literatury a vizuálního umění. Kolář tyto práce definuje jako textogramy, přestože další koláže podobného typu z let 1951 a 1952 označoval jako konfrontáže, příběhy, raportáže, osudovky.
Výtvarnou koncepcí nevybočují, patří dokonce k těm nejobvyklejším a zároveň nejstřídmějším, autor dodržuje přísný režim základní skladby vertikální superpozice dvou výstřižků. Zásadní hodnotou souboru je ale skutečnost, že každý list kombinuje textovou a výtvarnou část.
Textogramy jsou neúprosná, varovná, ale zároveň v jistém smyslu otevřená sdělení. Civilnost, výtvarná nekomplikovanost nebo snad až zdánlivě fádní kompozice listů dostávají význam ve spojení s radikální, ovšem nijak didaktickou linií slovních komentářů.
Jednoduché, ale zároveň intelektuálně vynalézavé vizuální konfrontace se stejně jako lapidární tón textů iritujícím způsobem odklánějí od každodenní reality, je to řeč aporií, které mohou daleko obsáhleji než tradiční obrazová narace vypovídat o složitém světě počátku padesátých let.