Abstrakt
Literatura věnující se vedlejším větám příčinným je poměrně rozsáhlá, mezi zkoumanými texty však téměř chybí právní literatura. Jediné tři příklady z právní literatury uvádějí Hofmann - Szantyr (1965, s. 586 a 628) a Kühner - Stegmann (II, 1955, s. 383).
Nikde však nejsou zmíněna Digesta, která by si jako dílo značného rozsahu, ne zcela obvyklé geneze a specifického obsahu pozornost zasloužila, neboť by mohla k vývoji příčin-ných vět přinést další zjištění. Zkoumání však komplikuje fakt, že v případě Digest se jedná o velmi rozsáhlé dílo, a proto je nutné zvolit určitou část jako reprezentativní vzorek.
Pro účely tohoto článku byla zvolena 50. kniha, neboť jde o knihu nejdelší, je v ní zastoupeno 29 z celkově 37 excerpovaných autorů, což je z dochovaných knih největší rozsah, a obsahuje jak dlouhé souvislé pasáže, tak krátké, jednověté definice. Na tomto vybraném úseku textu jsou pak zkoumány všechny příčinné spojky, které se zde vyskytují (quoniam, quia, quod, cum, and quando), jejich frekvence, kontext příčiny, slovesné způsoby i korelativní výrazy a jsou porovnávány s pravidly klasické latiny i s vývojem, který příčinné věty uvozené těmito spojkami vykazují v latině pozdní.
Popsán je také specifický výskyt cum causale po negativní hlavní větě.