Abstrakt
Dosavadní výzkum úlohy bible v období reformace se věnoval především dobovým snahám o široké zpřístupnění biblického textu. Knihovnám tohoto období zatím nebyla věnována dostatečná pozornost, přestože je zřejmé, že rukopisné i tištěné bible byly v druhé polovině 16. století nejen čteny, ale také se staly předmětem cíleného sběratelství.
Nejrozsáhlejší soubory biblí se v českých zemích před rokem 1620 nacházely v knihovnách Rožmberků (10 000 knih, z toho 147 biblí) a Ferdinanda Hoffmanna z Grünbüchlu (téměř 4 000 knih, z toho 140 tištěných biblí a zřejmě několik desítek biblických rukopisů). Jejich srovnání ukázalo, že šlechtičtí majitelé věnovali svým sbírkám mimořádnou pozornost, avšak odlišným způsobem.
Konfesionalita majitelů měla na podobu a zaměření jejich sbírek biblí omezený vliv: bible v obou knihovnách vedle symbolického vyjádření zbožnosti plnily především funkci sběratelského artefaktu.