Abstract
Moderní oborová didaktika mateřského jazyka u nás i v zahraničí postuluje, že zásadním cílem výuky mateřštiny je cíl komunikační a že jazykové (mluvnické) učivo má v rozvoji komunikačních dovedností funkci podpůrnou. Tento axiom se odráží i v kurikulárních dokumentech.
Výzkumy procesů výuky však ukazují, že v praxi do značné míry převládá gramaticko-normativní a formálně-poznávací přístup k jazykovému učivu a že výuka tzv. mluvnice je chápána sama o sobě jako cíl, namísto aby byla prostředkem. Příčiny této skutečnosti jsou různé, ale zvláště z mezinárodních výzkumů lze dovodit, že značný vliv mají tzv. subjektivní teorie učitelů.
Naším cílem je tento fenomén prozkoumat v realitě české školy. V příspěvku představíme výsledky dvou pilotních sond zaměřených na učitelské pojetí komunikačně-funkčního přístupu a na pozici mluvnického učiva v jazykové výchově, tzn. - zjednodušeně řečeno - jak respondenti o daných fenoménech uvažují.
Obě sondy byly provedeny u učitelů základních i středních škol.