Abstrakt
S příspěvkem Faktický a stínový vedoucí v české a vybrané zahraniční úpravě zahájil první blok Mgr. Ing.
Tomáš Černý. Autor ve svém příspěvku zhodnotil současnou právní úpravu a judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (sp. zn. 29 Cdo 4095/2016 a 29 Cdo 1436/2014) a Ústavního soudu České republiky (III. ÚS 3251/10 a II. ÚS 2132/10) související s faktickým a stínovým vedoucím.
Autor následně poukázal na znění § 62 zákona o obchodních korporacích, kter é bude účinné od 1. 1. 2021 a které by mělo dopadat na faktické a stínové vedoucí. Autor uvedl, že toto ustanovení by mělo vhodně doplnit stávající právní úpravu, aby i ti, kdo jako členové volených orgánů fakticky působí, ačkoliv jimi formálně nejsou, nesli stejnou odpovědnost jakožto členové de jure.
Autor svůj příspěvek dále soustředil na členy statutárních orgánů a poukázal na anglickou úpravu faktického a stínového ředitele (§ 250 a 251 Companies Act 2006) a judikaturu v případech Secretary of State v. Elms, Secertary of state v.
Tjolle a Re Kaytech International plc. (Secretary of State v. Kaczer), ze které bylo patrno, které faktory považují anglické soudy za určující pro určení, zda někdo jedná jako faktický vedoucí.
Dále autor poukázal na francouzskou úpravu postihu faktických a stínových vedoucích ve francouzském obchodním zákoníku (L. 241-9, 245-16, 246-2, 654-12 du Code de commerce) a uvedl rozhodnutí Cass. com. 25. 1. 1994 n° 91-20.007, ze kterého je patrné, jaké faktory jsou důležité pro francouzské soudy pro určení toho, zda lze určitou osobu považovat za faktického či stínového vedoucího (dirigeant de fait).