Abstrakt
Ladislav Hejdánek (1927-2020) je znám jako myslitel usilující o vypracování koncepce tzv. nepředmětného myšlení, není v tom však v tomto ohledu autorem ojedinělým. Ze světových filosofů svébytně řešil podobný problém také Karl Jaspers (1883-1969).
Oba jsou přesvědčeni, že naše myšlení nám neumožňují adekvátně tematizovat skutečnost (či určité stránky skutečnosti) a nepřiměřeně ji zpředmětňuje. Studie se pokouší tyto jejich reflexe rámcově zmapovat, porovnat a kriticky posoudit.
Jako Jaspersova alternativa vůči tomuto předmětnému myšlení je představeno jeho pojetí šifer transcendence, jimiž má být nepředmětná skutečnost míněna symbolicky a bez užití pojmů. Hejdánek v této koncepci shledává vnitřní rozpory a navrhuje alternativu vlastní, která nepočítá s opuštěním myšlení v pojmech, nýbrž s jeho rozvinutím pomocí práce s nepředmětnými intencemi.
Spor mezi oběma autory je pochopen jako spor o možnost budoucí proměny způsobu myšlení, jímž se vyznačuje dosavadní evropská myšlenková tradice.