Metabolický syndrom je hlavním rizikovým faktorem aterosklerózy u nás. Ze složek metabolického syndromu jsou pak nejzávažnější prediabetes a diabetes, které nejvíce zvyšují kardiovaskulární i onkologická rizika.
V mnoha publikacích o metabolickém syndromu je obvykle méně zmiňována problematika abnormálních hladin testosteronu. Přitom platí: Vyšší hladina testosteronu je typickou součástí syndromu polycystických ovarií, který je považován za podmnožinu metabolického syndromu.
Naopak nižší hladina testosteronu je typická pro muže s metabolickým syndromem. Za hlavní patogenetický faktor metabolického syndromu je považována rezistence na inzulin.
Změřit inzulinovou senzitivitu je snadné u nediabetiků, kdy lze využít indexy počítané z glykemie a inzulinemie. Pokud sekrece inzulínu selhává, jako je tomu u prediabertiků a diabetiků 2. typu je stanovení citlivosti na inzulín složité a je možno využít tzv. glykemické clampy či intravenózní glukózové toleranční testy s výpočty využívající modely inzulínové sekrece.
To je v běžné praxi nereálné a při hledání vhodných jednoduchých markerů citlivosti na inzulin se ukázalo, že takovým markerem je SHBG (sex-hormone-binding globulin). Platí tedy, že snížení pohlavních hormonů je vázáno na inzulinorezistenci, a je tudíž běžné u inzulinorezistentních pacientů s metabolickým syndromem.