Odboj, nebo provokace? Provokace StB prováděné proti třetímu odboji v rámci akce "Skaut" na příkladu skupiny "Za svobodu" v letech 1948-1951
Abstrakt
Kniha, která se zabývá problematikou provokací StB proti ilegálním skupinám třetího odboje v zakladatelském období komunistického režimu v Československu, pojednává o méně známé, avšak dobře připravené a ve svém důsledku úspěšné provokaci zaměřené proti bývalému tajemníku ústředního sekretariátu národně socialistické strany Josefu Vlasatému. Je zasazena do kontextu tehdejšího mezinárodního dění v mimořádně vyhrocené fázi studené války a nepříznivého domácího vývoje, zejména pak prohlubující se hospodářské, sociální a posléze i politické krize umocněné sílící represí a politickými procesy. Ústředním tématem je vznik a činnost ilegální odbojové skupiny "Za svobodu" v letech 1948-1951, její infiltrace, postupná kontrola a likvidace ze strany bezpečnostního aparátu komunistického režimu. Činnost skupiny, vedené Josefem Vlasatým ("kpt.
Hrdý"), dokumentuje v odborné literatuře dosud opomíjený fakt, že se na protikomunistickém odboji v poúnorovém Československu aktivně podíleli též příslušníci ozbrojených sil v činné službě, v tomto případě příslušníci SNB. Skupina byla infiltrována za pomoci agenta provokatéra JUDr.
Vlastislava Chalupy ("mjr. Král") prostřednictvím projektu Československé strany práce a byla součástí akce "Skaut", která je považována za největší provokaci StB v celém období její existence.
Vlasatý postupně vytvořil ilegální organizaci sestávající z několika dílčích podskupin s působností v Praze a širším okolí. Kromě napojení na bývalé členy národně socialistické strany, Sokola a pracovníky průmyslových závodů navázal počátkem léta 1951 kontakt a následnou spolupráci s vstržm.
Karlem Strmiskou z OV-NB Praha 9 - Vysočany, který následně vytvořil vlastní podskupinu složenou z příslušníků SNB v činné službě. Za aktivní účasti Ferdinanda Třebíckého, bývalého policejního ředitele, navázal Vlasatý prostřednictvím kanadského vyslanectví v Praze spojení s československým exilem orientovaným na národní socialisty za účelem odesílání a přijímání zpráv.
Odbojová činnost skupiny, která měla být zorganizována pro případ všeobecně očekávaného politického zvratu, sestávala z obstarávání zpravodajského materiálu z oblasti politické, hospodářské a díky napojení na odbojovou skupinu příslušníků SNB též z oblasti bezpečnostní. Její členové se dále zabývali psaním protirežimních textů, rozšiřováním ilegálních tiskovin (byť vydávaných pod kontrolou StB) a hmotnou a finanční podporou rodin spoluobčanů postižených komunistickým režimem.
Vlasatého činnost byla evidována bezpečnostními orgány již od léta 1948. Skupina byla postupně rozpracována agenturními spolupracovníky a důstojníky StB, vydávajícími se za "ústředí odbojových skupin" napojené na exil.
Orgánům StB se v průběhu roku 1950 podařilo získat Vlasatého důvěru a proniknout do centra skupiny. Členové jednotlivých podskupin byli na podzim 1951 pozatýkáni a v následných pěti soudních procesech odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody včetně tří vykonaných absolutních trestů v případě členů podskupiny příslušníků SNB. Případ Josef Vlasatý a spol. lze vzhledem k celkovému počtu čtyřiceti dvou odsouzených osob označit bezpochyby za jeden z největších politických procesů padesátých let.
Na základě podrobného kritického studia archivních pramenů a za použití převážně biografické metody studie dokládá aktivní formy protikomunistického odboje v řadách funkcionářů a členů národně socialistické strany. Zároveň je důkazem o bezohlednosti pracovníků StB, kteří ve snaze kontrolovat a řídit stávající ilegální skupiny běžně užívali nezákonných provokačních metod.
V kontextu tehdejšího mezinárodního vývoje a hluboké hospodářské, sociální a politické krize poúnorového režimu dokládá pevné přesvědčení účastníků třetího odboje o brzkém pádu komunistického režimu v Československu počátkem padesátých let. V neposlední řadě též dokumentuje významný projev občanské statečnosti v nelehké době nastupujícího totalitního režimu.