Právo na ochranu životního prostředí vychází ze třetí, respektive čtvrté generace lidských práv. Je součástí tzv. nových lidských práv.
V České republice je "příznivé životní prostředí" zaručeno platnou legislativou - zákony, Ústavou, Listinou základních lidských práv a svobod a mezinárodními smlouvami a dohodami, jež jsou jim nadřazené. Přesto ochrana životního prostředí doposud zůstává složková (rozdělená do jednotlivých, vzájemně obtížně propojitelných složek - ovzduší, odpady, zemědělský půdní fond apod.) a zcela závislá na vlastnictví a jeho nedotknutelnosti zaručeného Ústavou.
Je ovšem otázkou dostatečnost současných práv na ochranu životní prostředí. Právě tou se bude zabývat tento článek, který vychází z předpokladu jeho nedostatečnosti, ukazuje konkrétní oblasti i některé návrhy na změnu.