Abstract
Popisován je příběh dnes 77leté nemocné se symptomatickou dysfunkcí levé komory dominantně v.s. ischemické etiologie. Od prodělaného infarktu myokardu s elevacemi úseku ST (STEMI) v roce 2014 kolísá hodnota ejekční frakce kolem 40 % s miminem 35 %.
Na základě této hodnoty byl u nemocné nahrazen inhibitor angiotenzin konvertujícího enzymu kombinovaným přípravkem sacubitril/valsartan jako aditivní léčba ke správně zvolenému a v maximální dávce podávanému a nemocnou dobře tolerovanému beta-blokátoru metoprolol-sukcinátu a samozřejmě také spironolactonu, na který se v léčbě často zapomíná. Na maximalizaci léčby není třeba myslet jen po první hospitalizaci (kdy už často bývá relativně pozdě), ale právě u relativně stabilních nemocných ve funkční třídě NYHA II, kteří z ní profitují možná nejvíce.