Významný český historik protestantské církve, profesor Amedeo Molnár (1923-1990) pocházel z česko-italské rodiny. Po válce vstoupil do českobratrské církve evangelické a studoval na Husově československé protestantské teologické fakultě v Praze, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na protestantské teologické fakultě Univerzity ve Štrasburku ve Francii.
V letech 1957 až 1961 pracoval jako tajemník redakční komise spisů Jana Husa (Opera Omnia) na Československé akademii věd. V roce 1962 se jako řádný profesor vrátil na Komenského fakultu.
Od roku 1964 působil také jako profesor na valdenské teologické fakultě v Římě. Působil na fakultě Univerzity Komenského a v Římě až do své smrti.
Snad největším Molnárovým přínosem je zcela originální periodizace reformace a její skutečné vymezení. Reformace podle Molnára neznamená reformaci v 16. století, ale také reformační úsilí mezi 12. a 16. stoletím, které vychází z Písma a řídí se Kristovým zákonem (Lex Christi).
Rozděluje reformaci na dvě vlny - takzvaná první reformace začíná valdenskými a vrcholí husitským hnutím. Druhá vlna - takzvaná druhá reformace, je podle jeho vnímání evropská reformace v 16. století.
Pro zahrnutí jednotlivých jevů do reformačního hnutí hrála pro Molnára důležitou roli také eschatologie. Molnár vydal světoznámou monografii "Valdenští - evropská dimenze jejich vzdoru" (1973), která vyšla v celkem pěti jazykových verzích.
Byl redaktorem Husových latinských spisů, z nichž mnohé přeložil do češtiny - mimo jiné Husova hlavní práce "De Ecclesia".