Abstrakt
Realita konfesionální plurality a podmínky doby vynucené vzájemné církevní tolerance v Čechách, během níž utrakvistické a římskokatolické církve, a později Jednota bratrská, pracovaly vedle sebe, se promítly do státních i církevních tvůrčích snah Král Jiří z Poděbrad. Jedním z podstatných projevů vývoje utrakvistické církve v 15. století byl politicko-teologický mesianismus, ve kterém se utrakvističtí Češi a jejich sociální a církevní elity vnímají jako vyvolený národ, který Bůh nazývá pro duchovní obnovu části západoevropské Křesťanství.
Byl vyvinut pod vlivem tradice západního křesťanského univerzalismu a podřízen mu vědomí nezastupitelné role českého národa v dějinách Evropy. Bez znalosti vlivu utrakvistického mesianismu na formování království dvojího zpovědního lidu Jiřího z Poděbrad a řady náboženských, politických a společenských momentů církevního a společenského života v Čechách za vlády tohoto panovníka nebudeme pochopit mnoho o tomto konkrétním prostoru a čase střední Evropy.