Kulturní politika Svazu československých skladatelů v období socialistického realismu perspektivou Václava Dobiáše
Abstrakt
Tématem této studie je kulturní politika v hudební oblasti v období československého socialistického realismu. Toto období je analyzováno z pohledu jednoho z ústředních aktérů Václava Dobiáše (1909-1978).
Tento komponista, vysoký kulturní činovník Syndikátu českých skladatelů a následně předseda Svazu čs. skladatelů, představuje příklad skladatele, který vzešel z předválečného avantgardního prostředí, ovšem po osvobození v roce 1945 vstoupil do KSČ, s níž spojil svůj umělecký i politický život. Na jeho kulturně politických aktivitách se studie snaží poukázat na postupné přejímání sovětského modelu kulturní politiky, který je bytostně spojen s tvůrčí metodou socialistického realismu.
První polovina studie se věnuje Dobiášově působení v Syndikátu českých skladatelů a na Ministerstvu informací, kde vystupoval jako jeden z nejvíce uvědomělých a aktivních kulturních pracovníků. Důraz je především kladen na představení jeho vize o správné a společensky žádané kulturní politice.
Pro tuto část jsou zásadním zdrojem informací prameny z Ministerstva informací, Kulturně propagační komise ÚV KSČ a osobní složka Václava Dobiáše uložená ve fondu Svaz čs. skladatelů. Druhá část studie se soustřeďuje na období po roce 1949, kdy byl založen Svaz čs. skladatelů, v jehož Ústředním výboru Dobiáš pravidelně vystupoval a od roku 1952 zastával funkci předsedy.
Na základě debat mezi skladateli a hudebními vědci je poukázáno na specifika období socialistického realismu, kdy byla diskutována otázka správné tvorby, mezinárodní spolupráce i vnitřní fungování a význam Svazu čs. skladatelů. V rámci diskuzí je zejména akcentována role Dobiáše na realizaci nové hudební kultury, která měla reprezentovat propagandistický prostředek působení na tehdejšího posluchače.
Tato část studie vychází především z fondu Svaz čs. skladatelů, případně měsíčníku Hudební rozhledy vydávaného Svazem čs. skladatelů.