Kapitola zkoumá nesamozřejmost spojeni mezi kapitalismem a liberální demokracií ve středovýchodní Evropě. Autor jde po stopách patologické krize, která dnes v podobě autoritářských projektů zmítá středovýchodní Evropou.
Polemicky navazuje na Clause Offeho, který nástup autoritářské politiky předvídal jako důsledek neúspěšného řešeni dilematu mezi souběžnou demokratizaci a marketizaci (přechodem na tržní ekonomiku). Řešeni souběhu těchto dvou protichůdných procesů se totiž stalo klíčovým pro postkomunistické společnosti po roce 1989. Předejit autoritářskému řešeni dilematu mohlo údajn ě podřízeni dotyčných společnosti mezinárodnímu dozoru, nakonec realizované v podobě jejich integrace do Evropské unie.
Protože EU toto národní dilema řešila jednostrannou tržní integraci středovýchodní Evropy do globální ekonomiky, hospodářská krize takové neoliberální řešeni po roce 2008 rozvrátila. Rostoucí obliba autoritářských státních projektů na východní semiperiférii Evropy tak nepředstavuje žádný "přirozený" vývoj dotyčných společnosti, nýbrž je přímým důsledkem jejich nerovné integrace.
Sama je přitom jen ostřejším zrcadlením krize demokratického kapitalismu v západním centru Evropy.