Předkládaná studie popisuje systém stále obrany pražských měst ve středověku a raném novověku. Tento obranný mechanismus vytvořil Karel IV. a spočíval v přesídlení tzv. střelců (výrobců kuší) do věží Nového Města pražského a Malé Strany. Řemeslníci měli ve věžích nejen bydlet a tím zajišťovat stálou údržbu a ochranu pražských hradeb, nýbrž zde měli mít i své dílny.
Václav IV. udělil střelcům pozemky v těsné blízkosti hradeb, na nichž si střelci směli stavět malé domy a parcelovat zahrady. Tím vznikla při pražských zdech zástavba, z níž se v 15. století vyvinulo plnohodnotné postranní právo.
Studie jednak objasňuje právní status osob, žijících na novoměstských hradbách, jednak vrhá nové světlo na zánik této instituce na počátku 17. století.