Autoři poukazují, že psychodiagnostika nesmí být chápána jako množina konkrétních metod a testů, které jsou popsané v učebnicích a manuálech, a které je možné víceméně jednoduše použít na diagnostikování nějaké psychické vlastnosti, stavu apod. To, co je v psychodiagnostice podstatné a přehlížené, je potřeba formulování problému, rozvažování kontextu, potřeby hloubky diagnostického záběru apod.
Dále autoři procházejí některé vybrané oblasti psychodiagnostiky, jako jsou například postupy klinické, postupy využívající projektivní metody atd. Přitom autoři stále upozorňují na potřebu zdůvodňování, co se diagnostikuje, proč a jak nejvhodněji.