Abstrakt
Studie chce ukázat ambivalentní povahu habituální dimenze žitého těla. Tato dimenze může být korelativní k neosobní formě časovosti, která je způsobena např. šokem ze ztráty končetiny, avšak zároveň také v případě procitnutí aktivuje aktuální dimenzi našeho těla a je tak základem naší identity, našeho připamatování se na sebe sama.