Studie se zaměřuje na problematiku vzájemné recepce literárních děl a pěstování biliterárnosti v českém a slovenském kulturním prostoru. Pozornost se věnuje otázce vzájemné srozumitelnosti slovenštiny a češtiny ve vztahu k existenci a rozvíjení bilingválnosti a biliterárnosti jako historicky proměnlivých jevů.
Vedle tradiční dichotomie "čtení děl v originálu" vs. "čtení děl v překladu" lze v česko-slovenském kontextu identifikovat i existenci třetí cesty - čtení děl v původním jazyce opatřených přílohovými slovníčky, sloužícími jako pomoc při potenciálních problémech s neznámými výrazy v literárním díle. Studie uvádí konkrétní projevy jazykového managementu, orientovaného na souběžné pěstování bilingvismu a biliterárnosti - publikování požadavků a návrhů textové lexikografie a ediční přípravu děl se slovensko-českými přílohovými slovníčky adresovanými českým čtenářům slovenské literatury.
Pozornost se soustřeďuje na meziválečné období charakterizované intenzivností společenského vyjednávání optimální podoby meziliterárních vztahů.