Abstrakt
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat úroveň teritoriální mobility a migračních strategií žen ve spojitosti s výkonem jejich povolání v Živnostenské bance. Konkrétně se příspěvek zaměřuje na ženy, které vstoupily do zaměstnaneckého poměru v Živnostenské bance do roku 1918.
Předkládaná studie vychází primárně z tzv. matrik zaměstnanců Živnostenské banky a osobních spisů. Na základě analýzy údajů týkající se původu úřednic, výkonu předchozí praxe, ale i údajů o působení ve filiálkách Živnostenské banky se studie snaží odhalit úroveň a motivy těchto migračních strategií.
Zároveň studie mapuje proces a míru feminizace v bankovním odvětví v prvních decenniích století. Teritoriální mobilita a migrační strategie bankovních úřednic je zkoumána ve dvou úrovních - tzv. vnitřní migraci, která spočívá v pohybu mezi centrálou a filiálkami banky, a tzv. vnější migraci, která zahrnuje migrační strategie úřednic v souvislosti s jejich setrváním v peněžním ústavu či s jeho opuštěním.
Z provedené analýzy vyplývá, že vstup žen do Živnostenské banky vedl k jejich zvýšené teritoriální mobilitě a zároveň, že motivy těchto migrací byly velmi silně determinovány sociálními a ekonomickými ohledy. Zaměstnávání žen v Živnostenské bance ve zkoumané době se jeví spíše jako provizorium, v němž banka v mírových časech dále v takové míře nepokračovala