Charles Explorer logo
🇨🇿

Dosavadní obraz "rudolfínské" Kutné Hory v (umělecko)historickém diskursu

Publikace |
2020

Abstrakt

Svůj příspěvek jsem uvedla úvahou, zda a v jakém smyslu je možné Kutnou Horu označit jako "rudolfinskou". Buď pouze v historickém smyslu, tedy v době Rudolfovy vlády na českém trůně (1576-1611)? Anebo je možné ji srovnávat s obdobným kulturním fenoménem, jakým byla rudolfinská Praha od počátku osmdesátých let 16. století až do nástupu baroka? Poté jsem se zaměřila na revizi uměleckohistorického a historiografického diskursu o společenském a uměleckém dění v Kutné Hoře v rudolfínské době (z kulturně historického hlediska), zhruba od sedmdesátých let 19. století až do současnosti.

I když se ani ve světle nových poznatků nepodařilo doložit hlubší zájem, osobní zásahy a konkrétní vlivy Rudolfa II. na umělecké dění ve městě, ani soustředit podklady pro tvrzení, že by Kutná Hora byla specifickým kulturním fenoménem jako rudolfínská Praha, přesto je zřejmé, že mezi lety 1580 až 1612 vzrostl ve městě počet veřejných i privátních objednávek, stoupl počet (uměleckých) řemeslníků a změnila se stylová charakteristika děl, prosadily se nové žánry a témata, zvýšily se nároky objednavatelů i umělecká kvalita většiny děl. Sledovala jsem tedy společenské postavení, profesní zařazení a proklamované ambice objednavatelů v té době vznikajících uměleckých děl, případně jejich vztah k panovnickému dvoru, ale také konfesní a národnostní charakteristiku.

Zároveň jsem se zabývala i jejich uměleckými nároky a zájmy, otázkou vkusu a kulturního rozhledu. Ukázalo se, že investice do umění v privátním i veřejném prostoru byly součástí reprezentace nové nastupující městské elity, která nebyla svázaná s tradicí města.

Buď to byli nově příchozí obchodníci, většinou Němci a luteráni, kteří často sňatky s bohatými kutnohorskými vdovami získali majetek, městská práva a investovali do dolování nebo se obdobným způsobem k majetku a vlivu dostali příslušníci místních chudších rodin, kteří udělali kariéru v městské nebo horní správě a využili ji k obohacení. Z kronikářských záznamů kutnohorského erbovního měšťana Mikoláše Dačického vyplývá, že z pohledu starousedlíků měli tito noví lidé upadající morálku a zároveň velkou potřebu se okázale prezentovat.

V důsledku těchto zjištění a srovnání zachovaných uměleckých děl v širším kontextu pozdní renesance jsem dospěla k závěru, že rudolfínská Kutná Hora byla fenomén spíše společenský než kulturní. Nezájem Rudolfa II. a nedostatek kontroly kutnohorské dolování a mincovny umožnil nástup a kariérní růst lidem, kteří neměli zájem o výtvarné umění jako takové, ale bylo pro ně způsobem, jak reprezentovat svou společenskou mobilitu a ambice.