Významné mezníky společenské modernizace českých zemí v této době jsou vyjádřeny v názvech jednotlivých kapitol této monografie: 1. Osvícenský rozum jako nová "vrchnost", 1770-1815. 2.
Předbřeznová společnost: od zdánlivého poklidu k občasnému neklidu: 1815-1848. 3. Od revolučního dramatu k neoabsolutistickým reformám, 1848-1860. 4.
Občanská společnost a koaliční potenciál liberalismu, 1860-1890/93. 5. Kouzlo demokratizace a její úskalí, 1890/93-1914. 6.
Válečné strádání a finis Austriae, 1914-1918. Autor zastává názor, že jedním z nejdůležitějších výsledků modernizace byla demokratizace společnosti v českých zemích.
Na druhé straně však, přestože rostlo mno žství aktérů, kteří se ve zvýšené míře zúčastnili veřejných záležitostí zejména po r. 1890, se hledání společenské stability stávalo více problematické než v liberálním konceptu občanské společnosti před tímto rokem.