Kniha Metaforyczność w dyskursie genderowym polskiego literaturoznawstwa (Metaforičnost v genderovém diskurzu polské literární vědy) je důležitým příspěvkem do metateoretické reflexe nejen v oboru polonistiky, ale i literární vědy a genderových studií obecně. Katarzyna Lisowska, která působí na Vratislavské univerzitě, v této knize spojuje zdánlivě neslučitelné, a to genderová studia a strukturalistický přístup, respektive přesněji řečeno strukturalistickou metodu aplikuje na bádání v rámci genderového diskurzu.
Vychází přitom z tvrzení, že "jedním z nejzásadnějších elementů, které konstituují polský genderový diskurz, je metaforika" (s. 10). Za cíl si vytyčuje především analýzu metafor pou žívaných v genderovém diskurzu polské literární vědy po roce 1989, nicméně její práce je podnětná už v částech předcházejících vlastnímu rozboru metaforičnosti, a to především v první kapitole.
Ta je věnována charakteristice genderového diskurzu v polské literární vědě, druhá kapitola, mnohem útlejší, pak reflektuje problematiku metafory a metaforičnosti, a ve třetí Lisowska přechází k jádru, tedy k vlastní analýze tropů.