V poslední době se paradoxní embolii dostává více pozornosti zejména v souvislosti s ischemickou cévní mozkovou příhodou. Lze to vnímat jako určitý módní trend, ale opodstatnění příklonu k této ne zcela obvyklé klinické jednotce má poměrně pevný základ v náhodných pitevních nálezech u dospělých zemřelých i ze zcela jiných příčin, než které jsou asociované s významnou arteriální embolií.
Vysoká úroveň současných zobrazovacích metod jistě přispívá k rychlé a přesné diagnostice, ovšem na druhé straně je nutná i znalost zobrazovacích metod a klinických projevů ze strany indikujícího.