Literárněhistorický narativ po roce 1989 vyčleňuje v základních příručkách fenomén samizdatu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století jako zvláštní úsek sdílení literatury a pojednává ho odděleně od písemnictví šířeného standardní cestou (nakladatelství - tiskárna - distribuce - knihkupectví). Teze přítomného článku rozvrhuje perspektivu samizdatu jako normalitu v prostředí politické totality, jež se normálností, resp. "normalizováním" společenského prostředí sice zaštiťuje, ale ve skutečnosti je násilným převrácením těchto poměrů.