Abstrakt
Tento článek se zabývá problémem bolesti v Aristotelově filosofii a způsoby, jakými živočichové bolest zakoušejí. Protiklady bolest a slast hrají velmi významnou roli v Aristotelově etice, což je dáno zejména vazbou mezi slastí a činností (energeia).
Aristotelés tvrdí, že slast dovršuje činnost jako přistupující dokonalost. Pro pochopení bolesti u Aristotela je potřeba tedy také zohlednit vztah mezi bolestí a činností.
Třebaže některé bolesti mohou být klasifikovány jako pohyby (kinéseis), kterými je živočich vychylován ze svého přirozeného stavu, bolest je možné chápat jako rušení či maření činnosti. Zatímco slast činnost dovršuje, bolest jejímu dovršení brání. Článek představuje důsledky tohoto maření činnosti pro život živočicha stejně jako vztah mezi tímto pojetím bolesti a dalšími důležitými aspekty Aristotelovy filosofie, jako je smyslové vnímání a nauka o duši.
Díky široce pojaté nauce o duši může Aristotelés vysvětlit bolest jak v případě zvířat, tak lidí, a může zohlednit jak bolest tělesnou, tak duševní. V neposlední řadě článek ukazuje, že výzkum Aristotelova pojetí bolesti vede nejen k hlubšímu pochopení problému bolesti obecně, ale také přispívá k hlubšímu poznání dalších stěžejních oblastí Aristotelovy filosofie, jako například jeho pojetí činnosti.