Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve školách hlavního vzdělávacího proudu je v ČR v současnosti založeno zejména na systému tzv. podpůrných opatření, poskytovaných ve vzdělávání žákům na základě doporučení školského poradenského zařízení. Cílem prezentované studie je zhodnotit, s jakou efektivitou tento systém podpory funguje ve vzdělávání sociálně znevýhodněných romských žáků. Článek přináší data z kvalitativního výzkumu realizovaného formou semistrukturovaných rozhovorů s pedagogickými pracovníky škol a s experty v dané oblasti.
Výsledky výzkumu poukazují na tyto specifické bariéry ve fungování systému podpůrných opatření u sociálně znevýhodněných romských žáků: a) učitelé a poradenští pracovníci neumí dostatečně identifikovat sociální znevýhodnění jako zdroj speciálních vzdělávacích potřeb žáka; b) celý proces diagnostiky a doporučování podpůrných opatření je časově velmi náročný; c) rodiče sociálně znevýhodněných žáků se se svými dětmi na diagnostiku do poradenského zařízení mnohdy nedostaví, a tím pádem ani nemohou získat potřebné doporučení; d) navázání podpůrných opatření na konkrétní žáky je u škol s větším počtem migrujících žáků velmi nestabilní; e) celý proces je pro školy administrativně náročný. Ze závěrů výzkumu a jejich komparace s poznatky z jiných odborných zdrojů je zřejmé, že pro zajištění potřebné vzdělávací podpory (prostřednictvím asistentů pedagoga, speciálních pedagogů, pedagogických intervencí ad.) ve školách s větším počtem sociálně znevýhodněných romských žáků by bylo žádoucí nastavení stabilnějšího způsobu financování podpůrných opatření, který by se obešel bez nutnosti diagnostiky a doporučení ze strany školských poradenských zařízení.