Abstrakt
Přihlásila jsem se do sekce konference, která reflektuje sociální práci probíhající v rámci omezení na základě mimořádných opatření Vlády ČR v době rozvíjející se první vlny pandemie Covidu-19. Jedná se o období od 12. března od 14.00 hodin, kdy byl vyhlášený nouzový stav, do ukončení mimořádných opatření 17. května 2020.
Poreferuji krátce o zařízení, kde podpora klientů probíhala, o historii vzniku a tradici podpory osob v sociální nouzi na tomto místě. Přiblížím metody práce a pokusím se popsat i různorodou cílovou skupinu klientů, která u nás poptává a dostává pravidelně služby.
Následně navážu již na popis práce v době vládou ČR vyhlášených mimořádných opatření. Druhá část mého příspěvku bude úvaha věnující se sousloví "právo na bydlení" v kontextu osobní zkušenosti v rámci sociální práce s osobami v hmotné nouzi.
Závěr příspěvku věnuji kazuistice, která se mírně vymyká nejenom metodám sociální práce, ale i běžnému chápání. Takto zvolený závěr ponechám bez komentáře, zůstane nám nanejvýš kolektivním podnětem k přemýšlení.
Osobně, když jsem se stala velice okrajovým leč stále přímým účastníkem dění, okusila jsem po dlouhé době nefalšované Jiříkovo vidění.