Formální příprava budoucích profesionálních překladatelů se dnes v maximální možné míře snaží napodobovat reálnou praxi překladatelské profese. Jedním ze způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout, je využívat v didaktice překladu tzv. projektovou výuku.
Studenti měli za úkol pod vedením dvou vyučujících nově přeložit dílo Die Waffen nieder! (1889) do češtiny (první, v současné době už silně zastarávající český překlad této knihy vyšel pod názvem Odzbrojte! v roce 1896, autorkou překladu byla Vlasta Pittnerová). Na úvodní hodině byl překladatelům představen celý projekt, včetně chystané konference věnované autorce knihy (Bertha von Suttner, nositelka Nobelovy ceny za mír z roku 1905), dále byl stanoven časový plán překladatelských prací i následné redakce, vyřešily se organizační záležitosti (např. studentská odměna v podobě kreditů), studenti se rozdělili do pracovních skupin (trojice až šestice; zde se uplatnilo hledisko sociálních vztahů - skupiny byly sestavené z přátel, studentů téhož ročníku), v nichž distančně řešili projektové úkoly, a všichni se společně zamýšleli nad koncepcí překladu a možnými úskalími v celém díle (zejména otázka, zda nově přeložit název díla či ponechat titul z prvního překladu, dále volba nejvhodnější stylové roviny, problematika přechylování, převod toponym a vlastních jmen, rešerše a dohledávání reálií, práce s třetím jazykem atd.). Účast na tomto projektu studentům umožnila nabýt praktické zkušenosti při řešení reálných úkolů a přínos práce ve skupině lze vedle toho spatřovat i na rovině intelektuální, sociální a osobní, neboť osvojování učiva dnes chápeme jako akt individuálního poznávání, v jehož centru stojí sám učící se subjekt a jeho sociální vztahy s vrstevníky, nikoli pouze s učitelem.
Tento, řekněme, funkcionalistický přístup se ukázal být velmi přínosný, neboť se jednalo o reálnou překladatelskou zakázku se zcela konkrétními podmínkami, jako je zadání překladu, termín odevzdání atd., a došlo tedy ke zcela ideálnímu propojení akademického prostředí s překladatelským trhem.