Abstrakt
Cílem této kapitoly je tematizovat jakým způsobem John Deely kriticky nakládá se sémiologickým pojetím znaku. Autor se věnuje výkladu dvou hlavních přístupů ke studiu znaku - sémiologického, jež je odvozeno od strukturální lingvistiky Ferdinanda de Saussura, a sémiotického, a to jak na poli Peircovy, tak Deelyho sémiotiky.
Pojednává o důsledcích, které Deelyho kritika sémiologie vyznačuje. Prostřednictvím srovnání Deelyho výkladu s vybranými strukturalistickými autory ukazuje, že jakkoli Deelyho originální pojetí sémiotiky ve srovnání se strukturalismem skutečně obecnou teorií znaku (jíž by sémiologická teorie mohla být nahlížena jako součást), potýká se toto pojetí s jistými limitami zejména v oblasti sociálních věd.