Abstrakt
Východiska | Poruchy příjmu potravy nabývají v dnešní společnosti stále více na významu. Celoživotní prevalence anorexie se uvádí až u 4,5 % žen a mentální bulimie u 1,5 až 5 % žen.
Mezi osobami s adiktologickou poruchou je současně přítomna porucha příjmu potravy ve více než 35 %. Léčba těchto poruch probíhá v ČR převážně odděleně, přestože se integrovaná léčba jeví jako nejúčinnější.
Týmy služeb pro léčbu poruch příjmu potravy jsou obvykle složeny z různých profesí, adiktolog však mezi nimi zatím chybí. Adiktolog je generickým pracovníkem, jehož zapojení do služeb pro léčbu poruch příjmu potravy by mohlo zefektivnit léčbu klientů.
Cíl | Cílem práce je ověřit možné rozšíření působnostního pole profese adiktologa ve službách zaměřených na léčbu poruch příjmu potravy a přiblížit jeho případnou roli v terapeutickém týmu. Metody |Výzkumný soubor tvořili pracovníci tří kontaktních center organizace věnující se léčbě poruch příjmu potravy.
Sběr dat probíhal formou semistrukturovaného interview. K analýze dat byly využity metody otevřeného, axiálního a selektivního kódování.
Etické otázky byly dodrženy. Výsledky | Pokud by pracovníci chápali adiktologa jako odborníka, který se specializuje pouze na závislost na drogách či alkoholu, pak i přes výskyt duálních diagnóz v kontaktních centrech nevidí nutnost adiktologa v týmu mít.
Pokud by však adiktolog obstaral odborné sociální poradenství a zároveň by do poradenství vnášel prvky z adiktologické sféry, pak jsou pracovníci jeho zapojení do týmu nakloněni. Z výzkumu je patrné, že v důsledku toho, že adiktolog dokáže pracovat komplexně a dokáže dávat do souvislostí všechny oblasti klientova života, lze jeho uplatnění v léčbě poruch příjmu potravy a závislosti považovat za efektivní.
Touto spoluprací by se přispělo k fungování modelu integrované péče, a dalo by se tak vyhnout "předávání" klienta ze služby do služby. Závěr | Práce je jednou z prvních studií uplatnění adiktologa ve službách specializovaných na léčbu poruch příjmu potravy v ČR.
Přestože se kompetence adiktologa v oblasti poruch příjmu potravy zdají být stále sporné, měla by být věnována větší pozornost samotné schopnosti adiktologa integrovat a působit jako mediátor mezi různými profesemi podílejícími se na prevenci a léčbě.