Abstrakt
Petr Král nejpozději na konci 70. let formuluje úkol rozejít se se všemi iluzemi absolutních základů a cílů (včetně těch, jež vytyčily avantgardy, z nichž Král částečně vyšel) a začít doopravdy "obývat svět", tj. existovat "básnicky". Jeho myšlení rozvíjené v básních i esejích chce odpovídat tomuto na ničem nezavěšenému světu, chce být jeho procházením hledícím k obzoru a neredukovatelnému neznámu za ním.
V příspěvku tuto fázi Králova myšlení stručně představuji, připomínám afinity k některým stránkám Hölderlinova díla a k Martinu Heideggerovi a upozorňuji, že důraz na záhadnou nedostupnost pevného základu a rámce konstituuje jen jednu z hlavních poloh Králova díla. (Jiná se vynořuje, když extatické splynutí s tryskáním věcí zpoza obzoru dává na nedostupnost trvalých opor zapomenout.)