Ellikon (1889 až 1911): Forel-Bosshardovy základy moderního přístupu k ústavní léčbě závislosti na alkoholu
Abstrakt
Východiska | Specializovaná ústavní léčba závislosti na alkoholu se začala v evropském prostoru aktivně rozvíjet od poloviny 19. století. Jednou z nejvýznamnějších osobností prosazujících tento léčebný model byl švýcarský lékař Auguste Henri Forel, jenž společně s laickým terapeutem Jakobem Bosshardem stál v roce 1887 u myšlenky vzniku a rozvoje tohoto typu léčebného zařízení, které začalo plnit svůj účel již v roce 1889.
Cíle | Zmapovat a popsat myšlenky a podmínky, které vedly ke vzniku a rozvoji protialkoholní léčebny v Ellikonu, jež se stala jednou z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších léčeben. Metody | K identifikaci a sběru dat byla použita kvalitativní obsahová analýza fixovaných historických dokumentů, které byly sestaveny podle jejich vzájemného tematického vztahu v kontextu místa vzniku, času a autora směrem k obsahovému zaměření výzkumu.
Výsledky a závěr | Vznik specializované institucionalizované léčebny pro závislé na alkoholu v roce 1888 v Ellikonu byl významným oborovým počinem. Zcela novátorské pojetí přístupu k závislým na alkoholu a vnímání jejich potřeb ovlivnilo rozvoj léčebny, a to nejen z hlediska lékařského, ale zejména terapeutického, s významným přesahem do následné péče a rozvoje svépomocných skupin.
Ellikon se tak svým přístupem stal nejen významným mezníkem, ale i hybatelem k dalšímu rozvoji přístupů léčby závislých na alkoholu a dalších návykových látkách.