Pocit bolesti je každému známou formou evidence zcela konkrétní podoby emoce. Na příkladu zamyšlení Martina Heideggera nad zkušeností bolesti dojde k překvapivé proměně vztahu člověka a bolesti: nikoli antropomorfizovat bolest jako cosi defektního a nepříjemného, nýbrž naučit se nahlížet na člověka jakožto bolestivou bytost, a tím nahlédnout do nové podoby toho, jak se člověku ukazuje ve svém odpírání samotné bytí.
Heidegger se ukazuje jakožto myslitel transformativní zkušenosti, a který vyžaduje od svého čtenáře ochotu k proměně.