Abstrakt
Nouzový stav vyhlášený během koronavirové epidemie přinesl do českého právního řádu nový typ právního aktu. Pramenem práva, konkrétně právním předpisem, se stalo usnesení vlády publikované ve Sbírce zákonů.
Tento způsob vydávání vládních krizových opatření lze považovat za nežádoucí a může za něj nedostatečná legislativní úprava ve spojení s chybnou praxí vlády. Pramení totiž z nepochopení dvoufázovosti přijímání právních předpisů, kdy interní rozhodnutí normotvůrce je pouze předpokladem k následné publikaci předpisu v promulgačním listu s náležitým označením (které se liší od označení předešlého interního rozhodnutí).
Obecná závaznost nemůže být přisuzována samotnému usnesení vlády, které může představovat toliko projev vůle kolegiálního orgánu směřující k vydání právního předpisu označeného v souladu se zákonem a ústavou. Pro podporu tohoto závěru a jeho důležitosti se následně dokládá, jaké neblahé důsledky může jeho nerespektování způsobit.