Měření frakce oxidu dusnatého (NO) ve vydechovaném vzduchu dolních cest dýchacích (FeNO) je již po řadu let rutinně prováděným vyšetřením a dobře definovanou pomůckou pro naše diferenciálně diagnostické rozvahy. Oproti tomu měření produkce NO v dýchacích cestách horních (nNO) je vyšetřením spíše výjimečným se stále diskutabilním přínosem.
V současné době je prováděno víceméně jen v centrech zabývajících se diagnostikou a léčbou vrozených či získaných poruch pohybu řasinek respiračního epitelu, tzv. ciliárních dyskinézí, u kterých dochází k jeho významnému snížení. Mezi klinické potíže vzbuzující podezření na ciliární dyskinézu patří recidivující infekce horních a dolních dýchacích cest, chronická sekretorická otitida nebo např. chronický produktivní kašel.
Evropská respirační společnost ve svých doporučeních zařadila měření nNO spolu s vysokorychlostní mikroskopickou videoanalýzou hned v prvním kroku diagnostického procesu vrozených (primárních) forem ciliárních dyskinézí. Metaanalýzy klinických studií prokázaly jeho vysokou senzitivitu a specificitu i přes nejednotnost použitých kritických hodnot a podstatně menší míru standardizace ve srovnání s vyšetřením FeNO.
Vzhledem k rychlosti, nenáročnosti a neinvazivitě měření nNO a vzhledem k ubikvitnímu charakteru potíží vedoucích k jeho indikaci je vhodné, aby se toto vyšetření dostalo do širšího povědomí všech terénních specialistů, kteří s pacienty s podobnými potížemi přicházejí běžně do styku.