Kapitola se zabývá problematikou charakteru motivace politických aktérů v zemích V4, kteří využívají autoritativní a populistické metody s cílem deformace dělby moci a v důsledku též deformace samotného principu demokratického státu, resp. demokratického politického režimu. Ukazuje, že předmětní političtí aktéři zakládají své motivy zejména na ideologii nacionalismu, jehož novým charakteristickým rysem je zintenzivnění n áboženských prvků.
Uvedená dynamika je dána do souvislosti zejména s migrační krizí, která byla hlavním spouštěčem dialektické redefinice nacionalismu v kontrapozici k islámu. Náboženství tak získává novou roli v politice, jejíž analýza umožňuje blíže pochopit, jaké jsou důvody oslabování dělby moci v ústavních systémech některých zemí V4.