Příspěvek představuje krátkou úvahou nad tím, jakým způsobem lze vnímat a pracovat se základními ústavně-teoretickými pojmy, jako je například pojem suverenita, moc, lid, demokracie či právní stát. Vychází z konceptualizace, která považuje dané pojmy za autonomní jazykový objekt s unikátní etymologickou a kulturně-historickou daností.
V jejich významu odlišuje označování antropologicky universálního faktu od specifického a jedinečného politicko-kulturního určení pojmu. Dále se zabývá vlastní charakteristikou pojmů, a to ve smyslu jejich ideálního typu a polemické povahy.
Závěrem odlišuje a charakterizuje jejich dvě hlavní funkce, a to funkci deskriptivní a konstruktivní. Uvedené ilustruje na pojmu suverenita v pojetí Jeana Bodina, tj. v klasickém smyslu.